když
jsem byl ještě malý kluk.....
v Normandii
na
sněhu...
"Jmenuji se Alík, Alan, Aladar, myš a žaba. Narodil jsem se v září 2004, původně jsem se jmenoval Alabastr z Cave Canis, to se našim asi moc nezamlouvalo protože jako alabastr jsem vypadal málokdy. Žiju v malé vesničce u Bubovic. Spolu se mnou tam bydlí ještě můj páníček a panička Karel a Lenka a mí bráchové, tříletý Bubi, Bubák, Rychlík ( bordeauxská doga), pětiletý kocour Louďa ( jeho původ není znám, ale podle chování asi dobrá rodina) a šestiletý želvák Polďa ( von zverimex) – s tím se moc nevidím, protože většinu času tráví v domku, kam my moc nemůžeme. Jen někdy v létě ho vytáhnou ven na zahradu a to je potom jízda panečku …. Myši nepočítám, je s něma sice sranda, ale rodina to není.
Máme velkou zahradu a hóóóóóódně stromů, asi budou vzácné protože pokaždé když se já a můj brácha snažíme trénovat naše podpisy tak panička vyvine hodně divný zvuk, který nás strašně tahá za uši a to už je nám jasné že jsme něco provedli… Taky na nás ( spíš na mě – Bubiho to ani moc nebaví), divně povykuje, když si vypůjčím jednu botu a trénuju zahrabávání. Někdy nevím co si mám myslet pes se chce učit a oni mu to zakazují.
Jo a taky Vám musím napsat, že už jsem se poprvé popral. Bylo jich pět, nožičky hubené, vysoké, ale rychlé, čumák dlouhý ošklivý. Fenky jsou kočky, ale zbytek …. pche. Šli jsme jako vždy na procházku – já, Bubi, Louďa, panička a páníček no a potkali jsme naše sousedy a ty jejich hvězdy – chrti se tomu říká … Naši si je hladí a vůbec jim nevadí, že se nám vysmívají, že jsme pomalí a tlustí ( to tlustí platí spíš na Bubiho ). Tak jsme toho jednoho kousl, chvíli to vypadalo že vyhrávám, ale pak jsem si uvědomil, že pokud mě páníček neodtrhne od toho hubeňoura, který to měl spočítané, tak ta jizva na mé hlavě bude nekonečně dlouhá a bolestivá. Dopadlo to dobře, ale teď když jdou kolem našeho plotu tak pořád něco povykujou a provokujou a to se pak jeden neudrží… mohli jsme mít výborné a sladké maliny a ostružiny, kdyby nebyly vysazeny tak nevhodně kolem plotu zrovínka tam kudy běhám, abych vysvětlil těm čoklům od vedle, že mě jejich připomínky nedokážou vytočit.
Dovolenou trávíme všichni spolu, hlavně zimní si užívám… Trochu sice studí ťapky, ale jinak je to bezva. Jezdíme do jednoho pensionu v Jizerkách, kde jsou zvířátka vítána. Mají nás tam tuze rádi a protože jsou na nás hodní a nekřičí, každý rok jim tam udělám krásné ornamenty na postel, židli no prostě všude tam kde se to trochu hodí. Panička s páníčkem na mě vždycky křičí, to snad že mají strach abych si neublížil, ale mě to opravdu nevadí a dělám to rád ….
Posílám pár fotek, aby jste měli představu jaký jsem fešák a holky vy se nestyďte a napište … já nekoušu. Bráška Bubi bude mít taky radost když napíšete i jemu – je to hodný kluk, trochu pomalejší, ale má mě rád a kdyby mi chtěl někdo ubližovat tak má co dělat s Bubím. Je nám všem dohromady moc pěkně."
kontakt na Lenku zde...