ANDRÝSEK
datum narození: 1.4.2004
bydliště:
páníčci: Dana Nováková
kontakt: esquisse@seznam.cz
"Někdo má dluhy, někdo žaludeční
vředy, my máme boxera.
A není to jen tak obyčejný boxer, je to boxer bílý, mohutně osvalený a s
mozečkem odpovídajícím mohutné muskulatuře a odstínu srsti. Mimochodem, mít
boxera není vlastnictví, ale diagnoza.
Už když byl náš Andryášek maličké štěnátko, buštíček běloučký, nebyl nijak
oslnivě inteligentní. V misce s krmením usínal, bratříčky neobcházel, ale
přecházel (tento bohulibý zvyk mu vydržel dodnes. Pokud mu je něco v cestě,
smete to) a k dovršení všeho jednomu bratříčkovi pokakal hlavičku.
Štěňátko rostlo a rostlo, pak už to nebylo štěnátko, ale telátko, posléze
kolohnát a nyní krásný, urostlý, svalnatý a překrásně stavěný, leč lehce debilní
atlet.
Už na veterině se uvedl coby exot, když během očkování usnul. Poté, co jsem ho
vzbudila, si nahlas uprdnul, převrátil se na durhý bok a spal dál. To mu bylo
pár měsíců. Bohužel mu to zůstalo dodnes. Boxeři jsou ti nejuprděnější a
nejuchrápanější psi na celém širém světě, a jestli někdo tvrdí, že ne, pak
sprostě lže nebo nezná boxery.
Náš krasaveček jednoho dne vstal, jako vždy se prohlédl v zrcadle, kde vydrží
pózovat třeba 10 minut v kuse, a neshledal nijakou vadu na své kráse. Ovšem já
vadu shledala, a to jakési pupeny, které mu vyskákaly na boku. Musela jsem letět
na seminář, takže jsem to nechala být a odešla. Po návratu mě ovšem nevítal pes,
nýbrž prase bradavičnaté. Nemyslím tím oblíbeného politika, ale svého krásného
psíka. Po celém těle měl pupence velikosti rozinek sultánek a připomínal
nepovedený výtvor filmových trikařů. Takže jsem ho naložila do auta a vyrazila
směr veterina.
Na veterinu se Andryášek vždycky těší, protože ho tam mají všichni rádi a cpou
ho dobrůtkami, nezklamal tedy ani tentokrát. Do čekárny se vřítil jako velká
voda a hned se hrnul k ordinaci. Provázena soucitnými i vyděšenými pohledy
spolupacientů jsem usedla do koutku a tiše vyčkávala příchodu sestry. Ta
zavýskla nadšením, že přišlo její "malinkatý běloučký mimíííííííí", jak našeho
habána stále láskyplně nazývá, ovšem při bližším pohledu na tu obludku, co jsem
měla u nohou, ji to zase rychle přešlo.
Naše ohavka byla prohlédnuta panem doktorem, který mi sdělil, že tuhle hrůzu má
na svědomí jedna infikovaná bleška, kterou náš psík kdesi chytil. Takže dostal
pigáro, půl balíčku piškotů a šli jsme domů. Ráno na mě už zase koukal náš
krasavec, žádné pupence, nic. Od té doby už nikdy nic podobného neměl, ale never
say never, že....
Momentálně Andrýsek váží něco přes 37 kilo, ovšem trpí utkvělou představou, že
je maličké štěňátko a na klín se vejde bez problémů. Zatím se nám nepodařilo mu
to vymluvit, takže boje pokračují. Na fotkách, které posílám, je s kočičkou
Tullamore Dew, kterou zbožňuje a dovoluje jí cokoli. Kotě mu může strkat hlavu
do tlamy, spát na jeho hlavě nebo mu stkat čumáček do ucha, Andrýska to
nevzrušuje."