Baronkovo trápení

Baronka jsme si přivezli domů jako sedmitýdenní štěňátko. Hned po příjezdu domů udělal loužičku v předsíni a pak se usídlil v kožešině, kde asi cítil teplo a myslel si, že je to psí máma. Kožešina se tím pádem stala jeho pelíškem. Po prohraném boji s dnes již bývalým manželem jsme Baronkovi nechali kupírovat ouška.... Vše probíhalo hladce dokud.....
Když byl Baronek doma 12 dní, šel ráno na procházku. Před barákem, na přechodu jelo auto, jehož řidič se rozhodl nedat přednost chodci a Baronka, ač byl na vodítku srazilo auto, naštěstí jsem u toho nebyla, ale jakmile to bylo možné dojela jsem za pejskem na veterinární kliniku do Horoměřic, kam Baronka dopravili a ujal se ho pan doktor Herčík.
Po veškerých vyšetřeních našeho bílého neštěstí nebyla slova pana doktora nijak zvlášť optimistická... Řekl nám, že pokud pejsek přežije dnešní noc, přežije vše..... Při vzpomínce na to je mi u srdce trochu ouzko. O probdělé noci je asi zbytečné psát. Baronek měl úplně rozdrcený přední loket na levé noze, ale otok byl natolik velký, že operace nebyla možná! Baronek čekal na operaci celý týden. Psíi neštěstí, klubíčko, které jen týden leželo v bolestech... Každý den chodil na injekce proti bolesti a antibiotika. Jediné, co trochu pomáhalo, bylo ledování, ale štěně zjistilo, že to asi moc studí, tak nenápadně tlamičkou vyndavalo pytlík mražené  zeleniny zabalené v šátku a schovál si jí pod tělíčko, snad aby to nikdo nepoznal, druhý den, kdy měl kapku u nosu bylo jasné, že si neleduje nožičku. Uplynul týden a konečně přišla na řadu operace. Po dvou hodinách, kdy byl Baronek na operačním sále, jsme se vrátili na veterinární kliniku. Byl červenec a okna operačního sálu byla otevřená. Malé šestikilové boxí štěně leželo na dýchacích přístrojích a čekalo až si pro něj přijdeme. Ještě v narkóze jsme si Baronka přivezli domů, v práci jsem dala výpověď a začala v uvozovkách mateřská dovolená. Pokyn pana doktora "Zajistěte, aby byl v klidu a neběhal!" mi po pár dnech přišel skoro k smíchu. Dokázal někdo z Vás vysvětlit boxíkovi, aby byl v klidu? Mě se to nepovedlo. Přišly na řadu protiskluzové podložky v celém bytě... Baronek byl tři týdny pod dohledem a když se nožička začala uzdravovat, bylo vyhráno. Jaké překvapení přišlo, když jsme odstranili protiskluzové podložky. Nožičky štěněte se okamžitě rozjely a Baronek si zvládl vykloubit na nemocné tlapině i rameno. Rameno se uzdravilo, čtyři šrouby, které má v lokti dodnes, se uchytily a nedělají neplechu.  Baronek dneska běhá jakoby nic, jen když je změna počasí, je takovým osobním barometrem!
Naše velké díky patří i po těch letech panu Herčíkovi, který Baronka uzdravil a jehož slova, že dlouho neviděl tak psychicky silného pejska, nám byla v nelehké situaci podporou.