"Něco na té Mery je:-)"

...... už jste se možná dočetli, že jsem v úterú 22.8. řádil s kámoškou Mery, nějak mě to hrozně zmohlo a panička mě se strachem odvezla na veterinu, tam jsem dostal včelu (injekci) a zase mě vláčeli domu spinkat, druhý den jsem měl jít na kontrolu.... už jsem to tušil v psích kostech, že někam pojedu, protože připravenej košík u dveří to znamená courání MHD, no nic méně panička mi slíbila, že pak pojedeme za Honzíkem a na páníčka to já slyším. Celej šťastnej jsem čapnul košík do tlamy a hurááá ven... Panička nelhala, páníček na nás opravdu čekal, vlítnul jsem štěstím bez sebe za ním do auta a už mi bylo dle slov mé paničky (dostaneš další včelku) jasné, že jedu za panem doktorem. Začal jsem předstírat, že v tom autě vlastně vůbec nejsem. Na veterině jsem hrdinsky vystoupil, rychle ještě počural okolní keříky, stihl jsem si zanadávat s rotvajlerem (naštěstí měl košík, umím výborně provokovat, ale když dojde na rvačku, tak se rychle utíkám schovat za paničku, na to nezapomínejte!!!!) a pak jsme teda došli do čekárny, kde jsem nejdřív musel očuchat všechny místní pejsky, zavrčet na králička, pak si lehnout k paničce a zase dělat, že tam vůbec nejsem... za nedlouho jsem přišel na řadu, takže jsem zapojil náhon na všechny 4, zpátečku a prostě jsem si řekl, že do té ordinace nepůjdu.... no samozřejmě mi mé úsilí bylo prd platné a do ordinace mě dostrkali. Pan doktor krom EKG chtěl i fotku mého srdíčka, takže mě čekal RTG... no to vám byla show.... nejdřív panička zavolala pánečka na pomoc, takže mě na rentgen rvali tři lidi, ale pořád jsem vyhrával já, taky komu by se chtělo ležet na té studené desce když vás neurvalci drží za všechny tlapky, tlačí na čumák a ještě chtějí, abych se nehýbal, chápete to??? Nicméně jsem se stejně dokázal pohnout a místo srdíčka na fotce byl i kus bříška, ale pan doktor se se snímkem spokojil, když viděl můj výraz alá nejutrápenější a nejnešťastnější pejsek... (to mám fakt zmáklý!)
Jinak jsem si ještě moc dobře pamatoval, jak mi na RTG slibovali: "Když budeš hodnej chlapeček, dostaneš knedlíček", dostal jsem prasky injekci a hurá domů, v autě jsem si vzpomněl na ten knedlíček, takže jsem prolezl všechny kouty a tašky v autě a nic jsem nenašel, lháři! Přijeli jsme domů a páníci ukázali, že drží slovo  a dostal jsem knedlíky s vajíčkem a pažitkou. To já mooooc rád! Nicméně jsem stále dělal děsného chudáčka utrápeného a tak jsem zkusil ještě jeden z mých nejlepších hereckých kousků: přijít k posteli, nenápadně si položit celou hlavičku na postel hodit ten nejsmutnější výraz, trochu nakrabatit vrásky, ať to má jóóó efekt a trochu si kňournout, věřte nebo ne zabralo to a dočkal jsem se věty "Tak pojď k nám." po náročném dni jsem spokojeně usínal s paničkou a pánečkem a to naprosto legálně! Jen nechápu, že si pořád stěžovali na málo místa, jak je bolí záda  atd., já sám měl málo místa ( jen půl postele!!! ) a  taky jsem si nestěžoval...
Byl jsem unavený, ale ještě jsem chvilku přemýšlel, co asi dělá Mery... a můžu vám říct, hlavně pánům klukům boxíkům..... NĚCO NA TÉ MERY JE!!!!!!!!!! To mi věřte!

ZPĚT...