PRAVDA O BÍLÉM BOXEROVI

www.boxer-dog.org
prosinec 2003
přeložila Mgr.Lenka Tichá

Bílý boxeři tvoří přibližně 25% všech boxerů a přesto stále existuje mnoho nedorozumění a nevědomostí o jejich bílé barvě. Vyskytují se dokonce případy, kdy chovatel nabízí bílé štěně jako velmi vzácné, čemuž odpovídá také cena štěněte. Tento článek by měl poskytnout potenciálním majitelům bílého boxera informace, které by měli znát.

Ačkoli barva boxera neurčuje jeho individuální personalitu, je nutno poskytovat informace zvlášť o bílých boxerech, a to proto, že okolo nich existuje spousta mýtů a polofaktů.

Pokud Vám bude někdo nabízet bílé štěně boxera s tím, že jde o vzácnost a že takto zbarvených štěňat je velmi málo, nedejte se nachytat. Takovému chovateli jde pouze o peníze a jeho chování vypovídá mnoho o jeho přístupu k chovatelství.

Bílý boxeři tu jsou tak dlouho jako samotné plemeno a na počátku plemenitby německých boxerů stála dlouhá řada bílých boxerů. Existují různé teorie o tom, jak se bílý gen dostal do genů boxera. Mnoho lidí věří, že to bylo způsobeno křížením s anglickým buldokem, ačkoli bílý boxeři existovali ještě před tím, než byla tato dvě plemena zkřížena. Původní barva boxera byla bílá (či s barevnými znaky) a do roku 1925 mohli být bílý boxeři v Německu registrováni. Jako pramáti všech boxerů je v knize „The Boxer“ od Johna P. Wagnera (1946) označena fena Meta von der Passage č. 30. Tato fena je považována za pramatku plemene a většina boxeřích linií je dosledovatelná zpět k jejím potomkům. Byla to bílá fena se žíhanými znaky.

Meta von der Passage č. 30, narozena 2.11.1898, matka: Blanka von Angertor č. 4; otec: Piccolo von Angertor č. 17 (oba bílí)

Problém s bílou barvou vzniknul poté, co začali být boxeři díky svým povahovým vlastnostem používáni jako policejní psi. Přirozeně bílá barva neumožňovala to, co je pro služebního psa důležité – nebýt viděn v noci. Od roku 1925 proto v Německu platil zákaz registrace bílých boxerů a používání jich v chovu. Německý boxer klub se domníval, že takto bílou barvu vymýtí. To vedlo mnoho chovatelů k praxi zabíjení všech štěňat bílé barvy.

Ačkoli předci bílých boxerů s průkazem původu dnes již více než 80 let nejsou v žádném případě bílí, stále se bílí boxeři rodí (a není jich málo). To je způsobeno genem přenášejícím bílé znaky (gen bílé barvy), který je recesivní. Spojením dvou boxerů nesoucích gen bílé barvy vznikne vždy alespoň 25% štěňat bílých. To znamená, že bílá štěňata se rodí i ze spojení např. svou zlatých nebo dvou žíhaných boxerů, záleží na jejich genotypu. Vymýtit bílé boxery se tedy nepodařilo, jsou však stále považovány za tzv. nestandard, což znamená, že tato zvířata neodpovídají kvůli své barvě plemennému standardu německého boxera. Ve standardu, který vždy tvoří země původu (tedy SRN), je jasně napsáno, že standardní zvíře je pouze takové, které má barevnou srst minimálně na dvou třetinách těla. Důsledkem toho je, že ačkoli bílý boxer jako potomek rodičů s průkazem původu také vlastní průkaz původu, nemůže být nikdy použit v oficiálním chovu, nemůže být uchovněn a nemůže se účastnit výstav. To jsou však všechna omezení upotřebitelnosti bílého boxera, protože je samozřejmě možné, aby se takový pes účastnil závodů či skládal zkoušky např. ze sportovní kynologie, záchranářství nebo agility. Bílá barva je vadou pouze exteriérovou, nikoli výkonnostní.

Z výše uvedeného je patrné, jak pošetilý by byl případný kupec bílého štěňátka, pokud by za bílé zvíře zaplatil více než je běžná cena boxera. Právě naopak, bílé štěně by mělo být vždy levnější než ostatní štěňata z vrhu, protože jde o štěně nestandardní.

Mnoho lidí se také domnívá, že bílí boxeři jsou albíni, což ale nejsou. Bílý boxer má pigmentované oči, často má také barevné skvrny na různých místech těla a pigmentované flíčky na kůži, což albinismus vylučuje. Z tohoto důvodu také nejsou bílí boxeři více náchylní k nemocem vážícím se na albinismus než ostatní barevní boxeři.

Ačkoli bílý boxer nemůže být vystavován na výstavě psů, může být jeho majitel řádným členem Boxerklubu ČR a mít tak vliv na dění v tomto spolku.

Dalším důležitým bodem informací, které by měl budoucí majitel bílého boxera dostat, jsou informace ohledně zdraví.

Navzdory všeobecnému přesvědčení dosud nebyl snesen žádný vědecký důkaz o tom, že by byli bílí boxeři náchylnější k nemocem. Jednou oblastí zdravotních problémů, které se vyskytují u bílých boxerů, je hluchota. To může být pro budoucího majitele překážkou, která se však dá lehce překonat tím, že se majitel naučí trošku jiný způsob komunikace se psem. Strach z hluchoty by rozhodně neměl být důvodem odrazení od koupi bílého boxera. I hluchý pes je díky vhodné péči majitele psem plnohodnotným a zaslouží si prožít aktivní a šťastný život.

Abych ale případné zájemce neodradila, je zde nutno podotknout, že hluchota není u bílého boxera žádným pravidlem a naprostá většina těchto krásných psů je ohledně tohoto problému zcela v pořádku.

-lt-