ROXANA A BODY
Nesmazatelně se vryli do srdcí pana Václava Nývlta a jeho rodiny....
"V polovině osmdesátých let jsem se rozhodl, že koupím dětem, ale i sobě psa. Chtěl jsem psa z kterého by šel trochu strach, ale zároveň aby byl doma hodný k dětem. V té době byli všeobecně známí ovčák, nebo boxer a sem tam byli k vidění dobrmani. Shodou okolností jsem poznal dívku, jejíž rodiče měli chovatelskou stanici a tak jsem se jel podívat na rodiče našeho potencionálního psa. Když jsem uviděl psa ( import ze Švédska ) rázem jsem měl jasno v tom, jakého chci psa. Něco tak krásného jsem doposud neviděl. Štěňata měli být k odběru kolem vánoc, což se ohromě hodilo a tak jsem na štědrý večer roku 1985 v největší vánici jel asi 20 km od Jablonce n.N. pro našeho psa. Byly to nejkrásnější vánoce jak pro děti, tak pro nás. Psu jsme dali jméno Bojda jako Body. Už od malička to byl strašně hodný a absolutně bezproblémový pes. Rád využíval výhody panelákových psů s tím, že měl i dost pohybu . S dcerou chodil na cvičák, aby se naučil základům poslušnosti. Ale nejvíce poslouchal, když velící měl v ruce nějakou dobrůtku. Moc rád se se mnou pral a nebo o něco přetahoval. Měl na to zvláštní fintu. Kamarádil se se psy z okolí a aby byl vůči nim agresivní tak to už muselo být. Jednou si vzpomínám byl strašně zamilovaný do míšenky ovčáka a boxera, strašně se mu líbila a jednou mi za ní utekl. Jinak měl strašně rád sníh a dokázal se v něm vyblbnout jak se patří a v létě zbožňoval koupání v přehradě. Bydlíme hned vedle. Taky rád chodil se mnou na houby, ožíral z nich odřezky a strašně se mu líbilo, když jsem ho od nich odháněl. Když stárnul tak kolem devíti let začal mít slabé záchvaty padoucnice ojediněle tak bral nějaké léky a taky pak v podstatě v 96 roce na jeden ze záchvatů zemřel i přes lékařské zákroky. Doma bylo velmi smutno. Pamatuji se že jsem obvolával různé spolky hajných ohledně hřbitovů pro psy, ale bezúspěšně.Tehdy to bylo zřejmě ojedinělé, nebo jsem neměl štěstí. Tak bohužel skončil tam kde jsem zrovna bohužel moc nechtěl.
Naše Roxanka to zase byl jiný příběh. V devadesátých letech jsem viděl nějaké filmy ve kterých byli bílí boxeři .V té době měl i S.Stalone bílého boxera s černým okem a tak jsem se z plezíru ptal, kde se dá sehnat taková rarita. Matka od mého kamaráda (velká psí máma) mně během několika týdnů kontaktovala na vrh a bylo hotovo. Bylo léto 1992. První kontakt, různé zkoušky nebojácnosti atd., ale fenky jako by se to netýkalo. Hrnula se ke mně jako by už byla moje a tak za chvilku opravdu byla. Trochu jsem po cestě domů měl obavy jak ji přijme již šestiletý pes ve svém revíru, ale pravý opak byl pravdou .Vypadalo to tak, že Roga je doma a Bojda přišel na návštěvu. Hned od začátku jakoby byla velitel a pes to trpěl včetně obtěžování u jídla atd. Hned si spolu rozuměli a vzájemně se doplňovali. Roga trochu ničila zařízení bytu na rozdíl od Bojdy, ale brzo ji to přešlo. Získávala stejné návyky jako pes. Čekali třeba odpoledne na balkoně v hodinu, kdy jsem chodil domů a vyhlíželi mě. Když slyšeli auto, řádili jak pominutí a mazali ke dveřím. Strašně rádi spolu lenošili. I Roxana měla ráda sníh a zbožňovala vodu a koupání, strašně ráda plavala . V lese její oblíbená zábava bylo jezdit po břiše na keřících s borůvkami, aby byla pořádně fialová. Ona se vůbec ráda špinila ( obzvláště když byla jak padlý sníh běloučká, což se jí moc nelíbilo). Jinak byla všude středem zájmu i v Itálii, kde byla se mnou a v Rakousku. Smrt psa ji strašně postihla a tři měsíce chodila jak bez ducha, dokonce začala čůrat jako pes. Po nějaké době se z toho dostala a byla zase fajn .V roce 2003 ji z jara začalo být nějak divně a tak jsme navštěvovali lékaře, ale bylo to čím dál horší. Už chudinka pak nemohla ani na záchod nechtěla chodit jíst atd. tak se její ošetřující lékař odhodlal i přes její stáří že se pokusí ji operovat, protože veškeré testy co jí byly prováděny byly v normě, tak se nevědělo co ji je. Takže po několika odhodláních ji nechat utratit a tak ukončit její trápení jsme přistoupili na operaci. Když po anestezii ulehla, tak se z ní po povolení svalů vyřinulo tolik vody, že i doktor byl z toho dost překvapený a v podstatě naději snížil na polovinu. Šli na sál a za čtvrt hodiny se lékař vrátil s konstatováním, že jí selhávají životně důležité orgány. Rozhodnutí bylo rychlé a nekompromisní: nic již neprodlužovat a ukončit její trápení. Takže z jara 2003 jsem osiřel. Mé zkušenosti s plemenem boxer jsou maximálně dobré a kdybych si měl zase koupit psa určitě bych neváhal a vzal zase boxera. Jsou jedineční a když někde potkáme štěně, tak rád zavzpomínám. Taky strašně rádi jezdili v autě, Bojda vepředu a Roxana vzadu, tak to bylo daný a když už pes nebyl tak Roxanu ani nenapadlo, že by šla místo něj dopředu. Chtěl jsem napsat pár řádek a takhle to dopadlo..."
KONTAKT: JayDeeVenc@seznam.cz