narozena: 17.6.2006 v Českém
Krumlově
bydliště: Větřní
panička: Žaneta Kubová a Míra
Choulík
kontakt:
monetta@seznam.cz
"Můj největší zvířecí kámoš je dalmatinka Bety, kterou mám moc ráda,
protože je jediná, která se ode mne nechá okousávat a nechá mě spát na svém
křesle...
Říkají mi Twiggy, Twiggouši a Čurynko.
Moc mi chutnají piškůtky, ale já zblajznu všechno co vidim a také se ráda
podívám do koše, ale to jen když jsem sama v kuchyni a páníci jí zapomenou přede
mnou zavřít.
Říkají o mně že jsem pořádné zlobidlo. Když mě nechali první den samotnou doma,
tak jsem to musela všechno pořádně prošmejdit. Vlezla jsem si na okno a koukala
ven ( panička se o mě bála a prozřetelně ho zavřela ) . Jak jsem se tak koukala,
tak jsem nějak spadla a nožka se mi chytla do provázku od žaluzií. Nevěděla jsem
co mám dělat, byla jsem tam sama, tak jsem začala kňučet. Za tu nožičku jsem tam
visela docela dlouho. Vysvobodila mě až paničky sestra, která se vrítila ze
školy a sundala mě. Byla jsem tááák ráda, ale musela jsem jim ukázat že mě
naštvali, tak jsem se s nimi skoro celý den nebavila a radši jsem spala ( taky
jsem toho samozřejmě měla plné zoubky, zkuste si někde jen tak pro nic za nic
viset ).
Zatím jsem nerozkousala ani jednu botu-nějak mě ty boty neberou. Ale zato dělám
doma pěknej čurbes. Nejradši chodim do pokoje paničky sestry. Je tam tolik
hraček a já si mohu vybírat s kterou si budu hrát-sice za to někdy dostanu
vynadáno, ale mě to nějak nevadí.
Na poličkách má různé misky s hračkami, to já si vždy vyberu nějakou misku,
převrhnu jí a ty hračky roztahám po celém pokoji-TO PANIČKA ŠÍLÍ.
Taky ráda okousávám kytky a vytahávám hlínu z květináče.
Samozřejmě spím v posteli, sice mi koupili pelíšek, ale já v něm spát
nebudu-postel je lepší a větší :-).
S paničkou se chodíme každou sobotu nebo neděli koukat na páníčka jak hraje
fotbal-moc mě to baví. Je zábava pozorovat jak tam běhají za tím krásně barevným
míčem ( ideální by bylo, kdybych mohla běhat s nimi, ale to zatím neprošlo ). Je
tam také spousta psů, ale s těma se moc nebavím, protože se jich ještě bojím
(jsou na mne moc velcí)."
